Emoční jedení: proč jím, i když nemám hlad?

Jíte, i když fyzicky nemáte hlad? Sáhnete po jídle po náročném dni, při hádce nebo když se cítíte osaměle? Nejste v tom sami. Jídlo pro nás totiž často neplní jen biologickou funkci, ale i funkci psychologickou.

Co je emoční jedení?

Vedle fyzického hladu, který funguje jako signální mechanismus organismu a po najedení ustupuje, existuje i hlad emocionální – ten může přetrvávat nezávisle na přijaté potravě. Jídlo totiž je také zdrojem potěšení, může být odměnou i trestem, způsobem uklidnění při frustraci a stresu nebo kompenzací nenaplněných emocionálních potřeb. Emoční jedení je tedy situace, kdy nejíme primárně kvůli fyzickému hladu, ale kvůli tomu, jak se cítíme.

Fyzický vs. emoční hlad

Fyzický hlad přichází postupně, souvisí s časem od posledního jídla a po najedení ustupuje. Emoční hlad naproti tomu přichází náhle. Je spojený s konkrétní emocí (stres, smutek, vztek, nuda) a často vede k chuti na konkrétní potraviny. Přetrvává i po fyzickém nasycení a po jídle se mohou objevit pocity viny nebo stud. Schopnost tyto dva typy hladu rozlišovat je prvním krokem, jak zastavit emoční jedení.

Přejídání ze stresu: co říká výzkum?

Stres hraje v jídelním chování zásadní roli. V běžné populaci dochází při stresu ke zvýšení příjmu potravy přibližně u 35–40 % lidí (Hill et al., 2022). U osob se symptomy záchvatovitého přejídání je ale vztah mezi stresem a jídlem výraznější. Výzkumy ukazují významnou souvislost mezi mírou aktuálně vnímaného stresu a tíží symptomů záchvatovitého přejídání. Záchvatovité přejídání může fungovat jako maladaptivní copingová strategie – tedy způsob, jak uniknout nepříjemným emocím nebo je zmírnit (Della Longa & De Young, 2018). Dokonce třetina osob s touto diagnózou uvádí, že přejídání využívají jako způsob zlepšení nálady (Grilo & Masheb, 2001). Krátkodobě může jídlo napětí opravdu snížit. Dlouhodobě ale neřeší příčinu emocí – a často přináší další stres, výčitky a zhoršení sebevnímání.

Kde hledat pomoc?

Pokud máte pocit, že se emoční jedení nebo přejídání ze stresu ve vašem životě opakuje a přináší vám trápení, může být užitečné vyhledat odbornou podporu. Psychoterapie může pomoci lépe porozumět emocím, naučit se s nimi pracovat a postupně měnit vzorce, které se kolem jídla vytvořily. Nutriční terapie zase nabízí bezpečný prostor pro stabilizaci jídelního režimu, práci s hladem a sytostí a budování vyváženějšího vztahu k jídlu.

Účinná může být také kombinace obou přístupů. Pokud cítíte, že by vám taková podpora mohla pomoci, můžete se k nám objednat na nutriční terapii do naší poradny osobně v Brně nebo online – rády vás na této cestě podpoříme. 

Kdy už nejde jen o emoční jedení?

Pokud se objevují opakované epizody konzumace velkého množství jídla v krátkém čase (frekvence alespoň 1× týdně po dobu 3 měsíců), pocit ztráty kontroly, jedení v tajnosti, silné pocity viny či znechucení, může se jednat o symptomy záchvatovitého přejídání (APA, 2022; WHO, 2019). Prevalence této poruchy se u žen pohybuje přibližně mezi 1,5–4,9 % (Hudson et al., 2007; Keski-Rahkonen, 2021). V redukčních programech se ale problémy se záchvatovitým přejídáním objevují až u 18–46 % účastnic (Papežová, 2018).

Proč právě stres spouští jídlo?

Stres zvyšuje emoční napětí. Někteří z nás se naučili jídlo používat jako rychlou regulaci emocí. Pokud věříme, že jídlo zmírní negativní emoce, jsme k emočnímu jedení náchylnější. Mezilidské konflikty, ztráty nebo tlak ve škole či práci patří mezi časté spouštěče. U části lidí může hrát roli i trauma z dětství a narušená emoční regulace. Emoční zneužívání v dětství vykazuje ve studiích významnou souvislost se symptomy záchvatovitého přejídání (Groleau et al., 2012; Guillaume et al., 2016).

Jak zastavit emoční jedení?

Cílem není "mít silnější vůli", ale naučit se pracovat s emocemi jinak než skrze jídlo.

1. Naučte se rozlišovat - když přijde chuť na jídlo, zkuste se zastavit a položit si otázku: Mám fyzický hlad? Co právě cítím? Co se teď děje? Krátká pauza může pomoci snížit impulzivitu.
2. Sledujte opakující se situace - všímejte si, kdy k emočnímu jedení dochází, jaké emoce mu předcházejí a jaké myšlenky se objevují. 
3. Regulujte emoce jinak - najděte alternativy k jídlu. Příkladem může být krátká procházka, dýchací techniky, kontakt s blízkou osobou nebo psaní deníku. Napětí nikdy neroste do nekonečna – dosáhne vrcholu a začne samo klesat.
4. Neobviňujte se - výčitky často celý cyklus jen posilují. Změna je proces a kolísání je normální součástí cesty.